"Barikády totiž nebyly žádné války za osvobození. To byly jen barikády. [Sovětská] armáda odešla, bez. Jsme si dobře pamatujeme, jak se to stalo. Bylo jasné, že velká moc (SSSR) se rozpadá, že Pán nám poslal své požehnání skrze svobodu", — řekl to.

Nakonec lidé, získání nezávislosti, schopni zhodnotit její výhody naplno. "Oni si myslí, že pro ně teď musí být vždy zakryté krásný stůl s bílým ubrusem, že sám nemusí pracovat a myslet. Co potřebujete cítit není občanem a spotřebitelem, kterému všichni buďte. Jako odejdou do Anglie, a pak opět začnou: "Dej mi, dej". A tady je škoda, že jim dávají. Je lepší, aby se tolik nedal," — řekl Ласмане.

4 května 1990, kdy Lotyšsko opět nezávislost, se vzpomíná s radostí. "Mě, která žila ještě při prvním Lotyšska, vždy se zdálo, že tyto hrůzy (okupace Lotyšska) nemůže dlouho existovat. Ve svých 15-16 let jsem musel vidět, jak dvě totalitní síly топчут naši zemi, perou se mezi sebou. Oni sami nás již nemá žádnou kontrolu nad svým státem a jeho zemi", — vysvětlil правозащитница.